Když chcete udržet tvar hřívy, nejdřív ji upravíte a pak ji ofouknete tužicím sprejem. Tahle jednoduchá akce vám zabere pár minut. Vždycky to ale tak prosté nebylo. Plechovka s lakem přišla na svět teprve před šedesáti lety! Do té doby si ženy zpevňovaly účesy vším, co jim přišlo pod ruku. Třeba sádlem.
Ach, ty rozpálené kovové tyče!
Natužené kadeře frčely už ve starověku. Římanky byly tehdy docela vynalézavé. Natáčely si vlasy na rozpálené kovové tyče, a aby jim vlny dlouho vydržely, tužily je podomácku namíchanými pomádami. Messalina, manželka císaře Claudia, údajně vymyslela tužidlo ze včelího vosku, sádla a terpentýnu, díky kterému její účes celý den vypadal, jako by zrovna vstala z kadeřnického křesla. Brzy se po ní začaly opičit další vznešené občanky, až nakonec všechny ženy na ulici páchly terpentýnovou mastí. Obrovské hřívy milovali i afričtí válečníci. Muži z domorodých kmenů si dodnes mažou na hlavu zvířecí trus a jíl, aby vlasy držely podle jejich představ. V některých komunitách jsou dokonce natužené hřívy výsadou válečníků, zatímco ženy mají hlavy úplně oholené. Kdyby příslušnice takového kmene vyšla před chýši s natupírovanými a natuženými vlasy, naprosto by se znemožnila a nejspíš by ji i potrestali.
Místo laku koňské žíně
Tužidla na vlasy vtrhla znovu na scénu v 16. století, kdy se sličnost posuzovala i podle nadýchaného příčesku. Účes se poprášil pudrem, a aby dlouho vydržel, natřel se pomádou z pryskyřice nebo ze shnilého dřeva. Podomácku namíchanými pastami se zpevňovaly i příčesky a paruky. Z majitelek bujných hřív se proto občas linul dost odpudivý zápach. V 17. a 18. století si paruky nasazovaly nejen ženy, ale i muži. Nosily se sněhobílé dlouhé lokny, které si jejich majitelé natírali olejem a navrch je přepudrovali. Abyste ve společnosti uspěla, musela jste mít hlavu dvakrát tak velkou, než jakou vám nadělila příroda. Kdo předvedl na bále nebo na hostině obyčejné rovné vlasy, byl ostatním k smíchu. Kdo chtěl, aby mu hříva dobře držela tvar, nechal si do ní zaplést koňské žíně. Ty vlastně plnily funkci dnešního laku na vlasy. Výstřednější ženy si dávaly upravit kadeře do tvaru ptačího hnízda, do kterého občas posadily i umělého opeřence. Kdybyste žila v téhle době, úprava vlasů na večer by vám zabrala celý den. Potom se ale málokomu chtělo vlasy rozplétat a mýt. Důsledek: Skoro každý měl vši.
Velká hříva, velké sebevědomí
Ještě za druhé světové války mohly ženy o laku na vlasy pouze snít. Nosily se upnuté drdoly nebo šátek, zpod kterého vyčuhovala jen ofina. Kdybyste se tehdy chtěla odvázat, natočila byste si kadeře na natáčky a natřela je voskovou pomádou. Tou dobou už se ale rodil lak na vlasy, jaký znáte a používáte vy. Za války vymysleli Američané aerosolový sprej – plechovku pod tlakem, ze které po stisknutí uzávěru stříkají kapky tekutiny. Původně ji používali vojáci na hubení hmyzu, který přenáší malárii. Jenže hned po válce se převratného vynálezu chytily kosmetické firmy – a vznikl první lak na vlasy. Začala tak éra kadeřnického experimentování, která vlastně trvá dodnes. Úplně nejvíc plechovek se určitě prodalo v osmdesátých letech, kdy všechny ženy včetně Madonny musely mít na hlavě natuženou helmu nebo natrvalené rozčepýřené prameny. Nedávno se ukázalo, že aerosolové spreje škodí životnímu prostředí, a tak hned vědci vymysleli bezpečnější mechanický rozprašovač. Dnešní laky na vlasy obvykle obsahují chemické látky, vodu, alkohol a vitaminy. Pokud zrovna doma žádný nemáte, určitě si ho pořiďte. Velké natužené účesy se tuhle sezonu budou nosit a chlapům se v nich líbíte – nejspíš proto, že vlasy vedle prsou a zadku připadají mužům na ženách nejvíc sexy. Psychologové se navíc domnívají, že vám natupírované a natužené kadeře můžou zvednout sebevědomí. Máte napohled větší hlavu a díky tomu si připadáte silnější a důležitější.
Další výhoda: Jste víc vidět, a protože se za vámi chlapi otáčejí, cítíte se přitažlivá.
|
Zprávy z oboru
