Transplantace vlastních vlasů je v současné době jediná lékařská metoda, která dokáže, aby vlasy rostly na místě, kde se již definitivně ztratily, a aby tento stav nevyžadoval po klientovi žádnou trvalou změnu životosprávy či nepřetržité užívání některých přípravků. Základním předpokladem pro dobrý pocit z prodělané transplantace je pochopit, co tato metoda může přinést a jaká jsou její omezení.
I když čistě teoreticky by mohly být transplantovány vlasy z jednoho člověka na druhého, z dárce na příjemce, jako je tomu například u ledvin nebo srdce, tento postup se neprovádí. Důvodem je naše imunita. Tělo nepřijme část jiného těla a postupně ji odhojí. Proto musí pacienti s transplantovanými orgány do konce svého života užívat léky, které snižují imunitu a zabraſují odhojování transplantovaných orgánů. To znamená celoživotní omezení a nebezpečí infekčních chorob. Takovou cenu by asi nikdo nechtěl za transplantaci vlasů zaplatit. Tělo ale odhojuje i umělé materiály. Aby mohla být určitá cizí tělesa (implantáty) vložena do lidského těla a neohrožovala příjemce, musí být vyrobena z velmi kvalitních materiálů a udržena ve sterilitě. Toho lze dosáhnout implantáty, které jsou uvnitř člověka a chráněny vnější bariérou. Tohoto stavu nelze dosáhnout při implantaci umělých vlasů. Zde je neustálá komunikace s vnějším prostředím, které je plné infekce, a tak je kůže v okolí umělého vlasu stále zanícena a vlas se z kůže uvolňuje. Jedinci z implantovanými umělými vlasy musí velmi dbát na hygienu.
Při transplantaci vlastních vlasů tyto obtíže odpadají. Jakmile se vlasy přehojí, chovají se tak, jako by na novém místě rostly vždy a nevyžadují žádný zvláštní režim. Nutnou podmínkou je, že vlasové transplantáty je nutné z určité části hlavy odebrat a na jinou, postiženou přenést. Tím jsou z dobrodiní této metody vyloučení muži, které postihlo oplešatění celé hlavy. Naštěstí většina mužů neoplešatí zcela a vlasy na temeni a v týlu zůstávají do pozdního stáří. Hlavně v týlu a zde jsou vlasy nejvíce kvalitní. Právě v tomto místě se odebírají vlasy, které se přenášejí na postiženou kůži. Hlavní podstatou myšlenky transplantace vlasů je zjištěná skutečnost, že transplantované vlasy si už navždy ponechávají vlastnosti z původního místa. To znamená, že už nevypadávají, i když původní vlasy v okolí ještě proces plešatění postihuje. Transplantací není možno dosáhnout takové hustoty vlasů jako původně. Vlasový porost bude řidší. Výsledný efekt závisí na barvě, tloušťce vlasů a charakteru lebky. Transplantaci je však možno několikrát opakovat a tak docílit efektu, který je zcela nerozeznatelný od původní hustoty. Nejvýraznější efekty transplantace dosahuje, pokud se nové vlasy přenášejí na místo, kde původní již zcela vypadaly. Transplantací lze dosáhnout i zahuštění vlasů, a to nejen u mužů, ale i u žen. Zkušený lékař však musí posoudit, jestli je v tomto případě transplantace vhodná a jestli lze očekávat žádoucí výsledky. Transplantaci mohou podstoupit i nemocní lidé, záleží na posouzení celkového stavu lékařem. Obecně by však transplantaci měli podstoupit lidé, kde se proces vypadávání již zastavil a kteří netrpí nemocí, která ovlivňuje vypadávání vlasů. Je zde riziko, že by operace nemusela přinést výsledky.
Základní princip transplantace vlasů je velmi jednoduchý. Odeberou se vlasy z místa, kde jsou husté, připraví se na transplantaci do podoby štěpů, což je část kůže s kořínky, a potom se sázejí do otvorů na postižené ploše. Zde se vlasy přehojí a po nějaké době začnou růst. Nejčastěji první nové vlasy po krátké době vypadnou, protože vlasová cibulka je přenosem stresována, druhé vlasy jsou potom již trvalé. Kosmetický efekt transplantace lze hodnotit nejdříve po půl roce. Po této době lze také operaci nejdříve opakovat. Operatér by se měl snažit, aby transplantace nebyla na klientovi poznat. Ne všechny metody transplantace to zcela zaručují. Na některých pracovištích dodnes užívaná metoda, kdy se vlasy přenášejí v malých ostrůvcích, má za následek, že efekt zdálky je dobrý, zblízka to však vypadá jak kartáč nebo panenka. Proto se začala používat metoda mikroštěpů, kdy jeden mikroštěp obsahuje zhruba dva až pět vlasů. Takový mikroštěp se také nazývá folikulární jednotka, protože původně v prehistorických dobách rostly chlupy právě v jednotkách po pěti. Metoda mikroštěpů dokáže, že proběhlý operační výkon není na vlasech poznat.
I když je poměrně hodně pacientů spokojeno po první transplantaci, optimální je stav po dvou až třech zákrocích. Samotný výkon probíhá většinou v místním umrtvení, v případě potřeby lze pacienta i celkově uspat. Po operaci je na hlavu přiložen obvaz, který se ponechává podle zvyklostí pracoviště. Stačí však obvykle jedna noc. Doba hojení je individuální, ale většina pacientů je po třech týdnech již zcela zahojena. Pooperační období se snáší dobře, jediným specifickým problémem je, že asi třetí den, pokud se operovalo nad čelem, oteče oblast kolem očí. Jedná se o přechodný stav, který netrvá déle než jeden den. Výsledek zákroku je trvalý.
Důležité pro rozhodování
Je nutné si uvědomit, že transplantace vlastních vlasů neřeší důvody padání vlasů a transplantovaná místa nemají nikdy takovou hustotu vlasů jako tomu bylo původně. Operaci by se také neměli podrobovat muži mladší 25 let a muži, u kterých se předpokládá, že u nich v dalších letech může dojít k rozsáhlé pleši. Potenciálním zájemcům doporučujeme nešetřit na této operaci a raději vyhledat operatéra, který má s tímto výkonem dlouholeté zkušenosti. Zhruba 50 % potenciálních zájemců je pro tento výkon vhodný a transplantace vlastních vlasů je pro ně dobrým a trvalým řešením.
Rozhodnete-li se podstoupit tuto operaci, je důležité si uvědomit, že zásah do vaší vizáže bude trvalý a proto dobře volte rozsah a místo vložení transplantovaných vlasů, nepůjdou později beze stop odstranit. Často se stává, že si muži nechávají transplantovat vlasy do míst, kde by nikdy přirozeně vlasy neměli, i kdyby netrpěli nadměrným vypadáváním vlasů. Takový výsledek může později mrzet.
Transplantace a laser
Klient, který podlehne reklamě laserové operace, zaplatí více peněz za to, že chirurgovi ulehčí operaci a ještě si zmenší kvalitu hojení štěpů. Podstata laserové operace je v tom, že laserem lékař vypálí do kůže otvory a do nich potom zasadí štěpy. Má to pro něj tu výhodu, že operační ranky nekrvácí. Protože se však kůže v okolí otvoru poškodí teplem, je hojení štěpů horší. Něco jiného je působení na plochu po operaci tzv."biostimulačním laserem". Tento laser urychluje hojení a jeho použití lze doporučit.
|
Zprávy z oboru
